Recenze: Fotokniha od SAAL DIGITAL aneb fotokniha taky kniha

Že Adámkovi budu dokumentovat každý rok jeho života prostřednictvím fotoknih jsem věděla už od jeho narození. Teď už mu budou roky skoro dva, a tak bylo načase se na tvorbu té první vrhnout. No a když na mě na Facebooku blikla promoakce od společnosti SAAL DIGITAL, nebylo o čem přemýšlet. Moc díky za možnost otestovat jejich služby. A jak jsem spokojená? 

Celý proces tvorby je neskutečně snadný a zvládne jej opravdu každý. Stačí jen na stránkách vybrat požadovaný produkt (v tomto případě fotokniha) a následně stáhnout program Saal designer na zadání a úpravu samotných fotografií. 

Ten samotný je přehledný a krok po kroku vás navádí k vytvoření knihy, která bude odpovídat přesně vašim představám. 

Na výběr máte z několika množství formátů, vazeb, obalů ... Chcete lesk či mat? Stačí kliknout a je hotovo. Ta nejzábavnější část přichází při výběru a vkládání fotografií. Program nabízí možnost výběru již hotových šablon, kdy pouze zadáte fotografie do připravených ,,chlívečků" nebo si můžete vyhrát a vytvořit si vlastní. Náš Adámek je mašinkový typ, tudíž bylo jasné, že zvítězí kliparty s vláčky. Ale vybírat můžete z mnoha kategorií, ať už se jedná o téma Vánoc, jídla, hudby či zvířat ... Vaší fantazii se zde skutečně meze nekladou. 

Samotná kvalita knihy mě velmi mile překvapila a s klidným svědomím ji mohu doporučit nejen svým kamarádům a známým. Dorazila v poměrně brzkém termínu a bez jediného škrábnutí díky kvalitnímu zabalení (které se už taky jen tak nevidí). Fotografie jsou vytištěny na skutečně odolném papíru (rohy se určitě jen tak nezohýbají). 

Za pár měsíců budou Adámkovi dva a já se těším na tvorbu další knihy kde jinde než právě u Saal digital. Cenově tato společnost sice není z nejlevnějších, ale vzhledem k výbornému zpracování vyšší cenu respektuji.

Deník moderní jogínky - Šárka Konečná

Rozhodnutí. Jsou součástí všedního života každého z nás. Co si dáme k snídani? Pojedeme dnes na nákup? Půjdeme večer do kina? Autorka a zároveň hlavní hrdinka Deníku moderní jogínky Šárka Konečná udělala jednoho dne také jedno takové rozhodnutí. Rozhodnutí, které jí změnilo život. Pojedu do Indie a stanu se jogínkou? ANO

Jógu jsem nikdy neprovozovala a nikdy jsem se o ni ani nijak blíže nezajímala. Když jsem tedy stála v knihovně a rozhodovala se, jestli Deník moderní jogínky zařadit do svého výběru či nikoliv, v hlavě mi zněla otázka: Proč bych já, která si sotva dosáhne na špičky u nohou, měla probůh číst knihu o aktivitě, při které se cvičenci dostávají do mnohem náročnějších pozic, nad kterými občas rozum zůstane stát? Moje odpověď byla jednoduchá: PROTO. Knihu jsem sbalila (tedy řádně vypůjčila samozřejmě) a hned první den se do ní začetla. 

Níkdy jsem nebyla a ani stále nejsem čtenářkou jakékoliv motivační literatury. Vlastně jinak. Ráda bych byla čtenářkou motivační literatury, ale bohužel veškeré mé pokusy a seznámení s ní skončily katastrofálně. Jednoduše mě čtení nebavilo. A možná proto mě Deník moderní jogínky tak nadchl. Není primárně psán jako ona motivační literatura, ale přesto jí do jisté míry je. Alespoň pro mě. 

Příběh pojednává o cestě samotné autorky Šárky Konečné do indického Ášramu, kde si splní sen. Stane se tu lektorkou jógy. A to od začátku až do konce. Od počáteční byrokracie až po závěrečné dosažení vysněného cílu. 

Představte si, že se ocitnete v zemi, kde jste nuceni dodržovat pravidla, o kterých se nám v Čechách může díkybohu jen zdát. A abyste to neměli úplně jednoduché, vaše slovní zásoba jazyka, ve kterém se máte s ostatními dorozumívat není zrovna bohatá. Jak byste se cítili? A jak se cítila Šárka? Proč se vlastně rozhodla stát se jogínkou? 

Ano, mohla bych vám to sem lehce nastínit, ale jsem si jistá, že se lépe dokážete vžít do její situace, když si knihu přečtete slovo od slova sami. Slibuji, že vás to bude bavit.

Příběh je psaný čtivě, zajímavě a určitým způsobem humorně. I když ... Humor by nás asi přešel, kdybychom se nacházeli v Indii a honila nás po ulici kráva ve chvíli, kdy se snažíme neodtrhnout se od skupinky svých kolegů, abychom se náhodou neztratili a nebyli ponecháni napospas neznámému prostředí. 

Dozvíte se tu o tom, že jóga není především o proplétání končetin v tělocvičnách na podložce, ale především o duši a její čistotě. Jak zajímavých faktů, tak i myšlenek  najdete v celé knize bezpočet a proto věřím, že každý čtenář si najde tu svou, kterou může praktikovat do svého každodenního života a mít jej díky ní o něco jednodušší a krásnější.

Celkově knihu hodnotím velmi kladně (viz. hodnocení *****) a s klidným svědomím ji mohu doporučit jako, určitým způsobem, oddychovou literaturu s přidanou hodnotou. 

Ukázka z knihy:

,, Jelikož je levá ruka v Indii používána k osobní hygieně, neměla by sloužit k interakci s lidmi. Dle tradice je jídlo podáváno na zemi a jí se výhradně pravou rukou. Je nezdvořilé něco nabízet levou rukou nebo jí podávat jídlo. Jez, dávej a přijímej (především jídlo a prasád - pokrm z obětního oltáře) pravou rukou. 

Snad se nedopustím záměny pravé a levé strany - zhrozím se nad vzpomínkou na autoškolu, kdy jsem snad pokaždé zahnula na semaforu opačným směrem, než si učitel přál. To se ale člověk může při příští odbočce otočit, zatímco nataženou levou ruku zpod nosu gurudžího těžko vezmete zpátky. "

Pokud vás kniha zaujala, můžete ji zakoupit za zvýhodněnou cenu v klasické i elektronické podobě ZDE

Počet stran: 224

Autor: Šárka Konečná
Rok vydání: 2018

Moje hodnocení: ***** / *****

Jednosměrná jízdenka - Jay Formanová

Krimi román z prostředí prestižní střední školy v Berkshiru. Lee a Jack se podílejí na vyšetřování záhadného pádu studentky z okna a zmizení jejího spolužáka. Podaří se jim odhalit vraha nebo spočinou na mrtvém bodě?

Lee Smithová a Jack Hughes, dvě hlavní postavy, které nás budou provázet vyšetřováním pádu studentky Kayly a zmizením jejího spolužáka Ethana. 

Jack je váženým členem správní rady prestižní Berkshirské střední školy. Když tedy studentka Kayla vypadne za jednoho odpoledne z okna školní věže, požádá její otec Jacka o pomoc. I přes existenci dopisu na rozloučenou totiž nevěří, že se jednalo o sebevraždu. Domnívá se, dceřinu pádu někdo pomohl. 

Jack na žádost o pomoc zareaguje pozitivně a o výpomoc požádá také Lee. Ta momentálně pracuje jako redaktorka a většinu svého času tráví na cestách, jelikož zápisky z cest se staly tématem jejích článků. A co od ní vlastně Jack žádá? Přestěhovat se na berkshirskou dívčí kolej a stát se její součástí. Zařídil, že bude pracovat jako dozor na chodbách. 

Rozhodnutí, zda Jackovu žádost přijmout je pro Lee to nejtěžší v životě. Právě v prostorách této školy byla v době svého studia šikanována a ponižována. Nabídku přijala, ale v zápětí hořce zalitovala. Mrtvá studentka byla dcerou její úhlavní nepřítelkyně. 

V první řadě musím položit otázku: Proč proboha Jednosměrná jízdenka? Celou knihu jsem čekala nějaký zvrat, situaci nebo alespoň pár řádek, které by mi tu nejasnost objasnily. 

Prvních 100 stran románu bylo ve své podstatě o ničem. Nudné čtení, při kterém jsem nevědomky dokonce přeskakovala řádky, ke kterým jsem se po tom, co jsem si to uvědomila, musela vracet. 

50 stran bylo věnováno Jackovu úrazu způsobenému automobilem bez řidiče, který zřejmě se samotným vyšetřováním souvisel. Dalších 50 stran zabralo přemlouvání Lee.

Zlom pro mě nastal ve chvíli, kdy se Lee dozvěděla, že Kayla byla dcerou Eriky. Od té doby kniha nabrala spád a mě čtení začalo bavit. V pozadí jsem od začátku cítila milostný příběh a domněnka se potvrdila. Lee a Jack si nebyli lhostejní, jejich vztah je však poznamenán něčím z minulosti. 

Samotné vyšetřování mi přišlo lehce přitažené za vlasy. Nedokážu si představit, že by policie v jakémkoliv státě povolila účast civilních občanů na vyšetřování vraždy, nechala je dotýkat se důkazů atd., tolerovala zatajení klíčových důkazů, jako jsou videozáznamy atd.Lee a Jack mohli v tomto příběhu v podstatě cokoliv a to mi trochu vadilo. 

Knihu bych doporučila nenáročnému čtenáři, který má rád detektivní příběhy. Uspokojí dle mého názoru spíše ženy, a to vzhledem k milostné lince, která sice není nijak výrazná, ale mužského čtenáře by mohla rušit. 

Počet stran: 358
Autor: Jay Formanová
Rok vydání: 2018

Moje hodnocení: **** / *****

Hadrový panák - Daniel Cole

Jedno tělo, jeden seznam a šest obětí. To je bestsellerový thriller Hadrový panák. Vyšel už v roce 2017, ale já se k jeho přečtení dostala až teď. Jak mě nadchnul případ jedné oběti, která je stvořena z částí šesti různých těl?

Bylo nalezeno tělo. Je na něm však něco neobvyklého. Tedy ... Spíše sakra divného. Každá jeho část  pochází od jiné oběti a je je zavěšena v pozici loutky. Prstem ukazuje do okna bytu nacházejícího se v protější budově. Proč zrovna tam? Proč zrovna do bytu detektiva Wolfa, který se v posledních letech stal celebritou díky incidentu u soudu, kde brutálně zbil tzv. Kremačního vraha, kterého porota označila za nevinného?

Vyšetřování se ujímá sám jmenovaný detektiv, který se spolu se svými kolegy snaží identifikovat a pochopit vrahovo myšlení a důvod hrůzného činu.

Jednoho dne ale Andrea, bývalá Wolfova žena a televizní reportérka vnese do případu další nejasnost. Seznam příštích šesti obětí s přesnými časy jejich úmrtí. Na konci tohoto seznamu smrti je i její životní láska.

V tomto svižném krimithrilleru se setkáváme kromě Wolfa také s dalšími vyšetřovateli. Baxterová, která je zároveň Wolfovou nejlepší přítelkyní a Edmunds, který byl nedávno přeložen z oddělení vyšetřování podvodů. To jsou dvě postavy, které se v knize objevují nejvíce. 

Hadrový panák se mi četl dobře. Daniel Cole ve mě dokázal probouzet touhu k otočení stránky. I když se mi už zavírali oči při nočním čtení, nemohla jsem se odtrhnout. 

Skvělý námět sériového vraha, který byl dle mého názoru skvěle zpracovaný. Několikrát v průběhu celé knihy jsem změnila názor na možného pachatele a samotné rozuzlení mě velice překvapilo. Zklamal mě pouze konec. Ten jsem čekala jiný (zřejmě v sobě nezapřu kousek romantické duše), ale možná si jím autor nechal otevřená vrátka pro další díl této série. 

Počet stran: 358
Autor: Daniel Cole

Rok vydání: 2017

Moje hodnocení: **** / *****